Alkohol a jiná zábava

Šuškavé víno

Včera se konala akce ve vinném sklípku.

Když jsem dorazil na sraz, tak už tam čekala početná skupinka natěšených kamarádů, vybavených foťáky a PET-lahvemi, které si hodlali dovézt zpět naplněné až po okraj vytouženým vínem. O půl šesté dorazil autobus do kterého jsme se všichni naskládali a pak dalších 10 minut čekali na pořadatele, který přišel pozdě, ačkoliv to byl on sám, kdo nás nabádal k přesnému dodržení času odjezdu. Cesta trvala necelých 45 minut za bujarého veselí a vtipkování o igelitových sáčcích, které pro nás ke každému sedadlu pověsil prozíravý řidič.

Autobus nám zastavil v Mikulově, přímo před sklípkem. Vyhrnulo se z něj kolem čtyřiceti mladých alkoholiků, kteří se nemohli dočkat, jak se večer zřídí. Ve vinném sklípku nás čekaly stoly plné klobásek a chlebů se slaninou, které pro nás připravila majitelka, malá postarší paní oblečená jako prodavačka Jednoty. Ta si nás v duchu přepočítala a vybrala šest lidí, jež měli to privilegium ochutnat víno a svým kamarádům pak doporučit nejzdařilejší značku. Hrnul jsem se první, protože si myslím, že se ve vínu docela dobře vyznám.

Paní nám rozdala skleničky a donesla si koštýř a schůdky, bez kterých by jinak na sud ani nedosáhla. V zápětí jsme mohli docenit její umění nasát víno do koštýře, protože si ta nebohá paní potáhla tak, že si při tom i lokla a víno jí do sudu za hlasitého kašlání teklo nosem zpět. Ovšem to tu nadšenou vinařku neodradilo a hbitě vyměnila koštýř za šlaušek. Zavelela "Müller" a jala se ocucáváním druhého konce šlauchu potáhnout víno. Nutno dodat, že jí to taky nešlo moc bravurně a tak měl každý polité nohy od vína a ve skleničce víc slin hostitelky, než zlatavého moku.

Já ochutnal první a hned mi bylo jasné, že to co se nám podává by šlo bez uzardění prodávat jako víno krabicové. Paní se nechtěla zdržovat výkladem a tak jen přehodila šlauch a zahlásila "Veltlín" a natahovala ruce pro skleničky, které nám před vteřinou naplnila. Takže jsme jen zavřeli očí, kopli do sebe Müllera a s doufáním v lepší kvalitu natáhli ruce vstříc Veltlínu.

Proč nemám rád Starobrno

Včera jsem byl zase po nějaké době v hospodě, kde se točilo Starobrno. Většinou se mi daří se takovým lokálům vyhýbat, ale tohle zprvu vypadalo na slušnou hospůdku. Starobrno mi nikdy nechutnalo, osobně si myslím, že by se to rozhodně nemělo nazývat pivem. Raději bych to prodával v lékárně jako projímadlo, protože druhý den po větší pařbě strávíte ráno na zachodě se slušným průjmem.

Celkem mě překvapilo, že tohle "pivo" je (podle stránek starobrno.cz) nejoceňovanější celostátní značkou v odborných degustačních soutěžích. To ti degustátoři asi nikdy nepili opravdový pivo, nebo někde ztratili chuť.

Podle mého názoru si sice Starobrno najde hodně svých příznivců (žíznivců), ale důvodem není jeho chuť, ale jeho nízká cena. Neni proto divu, že se točí převážně v hospodách nižší cenové skupiny. To je bezesporu místo kam tohle "pivo" patří. Ale vždy mě dokáže překvapit, když přijdu do slušné restaurace na jídlo, k němuž si chci dát jedno dobré pivo a zjistím, že se tu točí Starobrno. V tom případě odcházím jinam. Myslím si, že člověk, který se chce dobře najíst, si nebude kazit chuť jídla Starobrnem. Navíc takový člověk asi nehledí na rozdíl pár korun mezi Starobrnem a pivem a proto má právo na výběr něčeho lepšího.

Svoje názory můžete projevit v komentářích. Těším se na ně.