Balada o muži s nožem

Venku vítr vál a on byl sám
chvíli si s nožem hrál
čepel se blýskala a on se smál

Nikdo ho nechtěl, cítil se opuštěn
neměl kam jít a měl hlad
za jeho život ho odmítly stovky žen
často spal pod mostem, šel z něho smrad

Jak se tak potloukal po tmavém dláždění
dostal chuť loupit
přelezl přes zídku jednoho stavení
ze dvorku chystal se do domku vstoupit

Když rozbil dveřní sklo
utřel své špinavé čelo
na nebi se silně zablesklo
a pořádně se rozpršelo

Zahalen tmou si procházel světnice
když pod ním podlaha zavrzala
třesoucím hlasem který šel z ložnice
nějaká žena se "Kdo je to?" otázala

Zloděj šel po hlase
v ruce měl nůž
jen na výkřik zmohla se
teď mrtvá je .. už

Ostří se do ženy mnohokrát vnořilo
chtěl se jí pomstít za ty co řekly "NE!"
krvavé tělo ho šíleně vzrušilo
serval z ní šaty a teď se s ní miluje

Venku kvílí vítr a déšť sadisticky bije do oken
občasné záblesky osvětlují muže, který souloží
se zkrvavenou mrtvolou ženy.

• Balada o Pollykání
• Balada o smrti
• Balada o spravedlnosti
• Balada o životě a smrti