Jak jsem obdivuhodně tancoval

Včera jsem šel s kamarády na ples plný nádherných mladých děvčat. Šlo o ples obchodní akademie. Pochopitelně jsme tam nešel tančit, ale spravit si očko pohledem na krásná tělíčka. Tancovat totiž vůbec neumím. Nemám rytmus, moje taneční pohyby nejsou vláčné, jsem prostě dřevo. Ale to se občas při pozdním ploužáčku ztratí.

Na ples jsme přišli, když už byl v plném proudu, posilněni nějakým tím pivíčkem. Cítil jsem se vážně dobře, sako mi sluší jako nikomu jinému a množství krasavic bylo příslibem příjemného večera. Všechno probíhalo naprosto skvěle, ale jen do chvíle, kdy ke mně přišla ta nejkrásnější holka, na kterou jsem už nějakou chvilku házel očko. Vzala mě za ruku a beze slova mě táhla na parket. Bránil jsem se, že netancuji, ale nějak to nezabíralo. Asi tomu nevěřila a navíc zrovna hráli nějaké disko. První minutu jsem se cítil vážně hrozně, nešlo mi to ani trošku, ale zatnul jsem zuby a vzpomněl jsem si na heslo: „Miluj, jako by tě nikdo nezklamal a tancuj, jako by se nikdo nedíval.“, a šel jsem do toho naplno.

Vykašlal jsme se na to, že mi to nejde. Ta holka byla fajn, celou dobu mě držela za ruku a dívala se mi do očí, i přesto, že se určitě mohla potrhat smíchy. Po třech tancích hudebníci dali pauzu a já se rozhlídl kolem. V životě mě nesledovalo tolik lidí. Když jsem odcházel, tak si na mě někteří dokonce ukazovali, a tak divně se pochichtávali. No co, taková už je popularita. Tu dívku jsem od té doby neviděl, a proto bych jí chtěl poděkovat aspoň tady. Povedlo se jí něco, co se ostatním nepovedlo několik let.

Ale víte co je na tom to nejkrásnější? Občas tím, že přinesete něco na oltář důstojnosti, získáte na ceně. Od té chvíle jsem totiž neměl o slečny nouzi. Povídaly si se mnou, obklopovaly mne, protože jsem byl něco víc než ti ostatní, co si jen hráli na drsňáky. Ten večer, i tu noc, jsem si vážně užil.