Sexuální harašení

1

Gita 14. 03. 2006 10:59

Já mám se svým šéfem špatné zkušenosti. Pracuji na pracovišti kde je nás 5 žen. Nikdy by mě nenapadlo, že se i já můžu stát terčem sexuálního obtěžování. Začalo to docela nevinně. Nejdřív to byly různé vtípky se sexuálním podtextem, potom masáže krku např. při psaní na počítači (ne jenom mě), potom pochytávání když kolem mě prošel a to už jsem začala reagovat slovy, co dělá, že si to nepřeji. Jednou jsem šla po schodech před svým šéfem a bez ostychu mě chytl za zadek. Vždy když se mě nějak dotkl jsem měla husí kůži a odpor. Řeči typu nechte toho, co děláte, pro něj nic neznamenaly. Až jednou jsem s ním zůstala sama v práci a seděla jsem u počítače a on ke mě ze zadu přistoupil, že mě udělá masáž a najednou mě cyhtl za prsa a nebylo možné se od něj odtrhnout. Křičela jsem na něho ať toho nechá co dělá a nevím jak dlouho to trvalo. Tehdy jsem utekla z práce a to mě ještě odchytl na schodech a s úsměvěm a zdviženým prstem mě sdělil ať se příště polepším. Samozřejmě jsem to doma manželovi řekla, řekla jsem to i kolegyni v práci. Nejhorší je, že mám z něj od té doby trauma. Ikdyž jsem mu následující den řekla, že doufám, že se to již nebude nikdy opakovat jinak ho udám na policii za sexuální obtěžování neulevilo se mě. Mavštěvuji psychologa, protože mám problémy s pracovní komunikací se šéfem. Nenávidím ho, je mi odpornej, někdy se přistihnu, že na něj i zvyšuji hlas, prostě zanechal ve mě strach z jeho oplzlých řečí a hlavně se nemůžu podívat na jeho pracky. Mám problémy z toho když si stoupne někdo za mě zezadu, u holičky mě dělá problém když stojí za mnou a hraje si s mýma vlasam a dotýká se mé hlavy, mám z toho husí kůži. Nevím jak z toho ven. Už se mě od té doby nedotkl, ale jeho stále oplzlé vtipy a řeči mě vnitřně hrozně ubližují a to, že s ním jsem každý den v práci a musím s ním pracovat mě psychicky ubíjí. Nejsem žádná puritánka, chlapů se nestraním, vyzívavě oblečená nechodím, jen tak s někým si hned netykám a nepřátelím se, nevím proč se to stalo. Chtěla bych vědět co je ta hranice vymezení hned ze začátku. Já jsem se o to pokusila hned slovy, že je mi to nepříjemné ať toho nechá. To jsem mu měla hned vrazit? A jak to má člověk hned vycítit, když se mu to nikdy nestalo a nemá s tím žádné zkušenosti. Lituji toho, že jsem se sním vůbec kdy bavila, že jsem se třeba na něj usmála když jsme spolu něco pracovně probírali. Ale můžu se nebavit se svým nadřízeným a tvářit se jako fůrie? To se pokouším teď, co můžu tak se ho starním, snažím se s ním probírat jen ty nejnutnější pracovní záležitosti a co teď na sebe slyším u kolegyň? Co se sě mnou děje? Proč jsem tak nepřípustná, co my kdo co udělal atd? Nevím, opravdu nevím proč někdo tak lehce může zneužít svého postavení a dělat jako, že se přece nic nestalo. Ale my ženy jsme velmi citlivé a lehce zranitelné a nejsme stvořeni k tomu, aby se hned po nás každý chlap sápal a dělal na nás sexuální narážky a my to vše snášely jen pro to, že jsme ženy a co jiného se od nás má očekávat?

[reagovat]

No nemyslím si, že všichni muži se dokážou bránit, Znám hodně nesmělých kluků, kteří by se báli to říci a naopak plno sebevědomých holek.

[reagovat]