Tři facky aneb chlapský element

Pamatuji si na tři facky, které změnily můj život. Jsem moc rád, že ho změnily k lepšímu a jsem za ně velmi vděčný.

Facka první

Ve druhé třídě se mi zalíbily magnety na nástěnce. Byly skvělé a já si prostě dva vzal domů. Nešlo odolat. Po několika dnech si jich zcela náhodně všiml můj otec a postavil mě před rozhodnutí. Buďto facka, nebo se nebudu týden dívat na večerníčka. Vybral jsem si facku, protože v té době zrovna v televizi hráli něco skvělého.

Tenkrát jsem si uvědomil, že krást je špatné. Dostal jsem za to facku, kterou jsem si sám odsouhlasil a magnety jsem vrátil. Do měsíce mi otec koupil celou sadu magnetů. Moc jsem si je užil, byly mnohem větší, lepší a navíc nebyly kradené.

Facka druhá

Ve čtvrté třídě jsme hráli vybíjenou. Moje družstvo vyhrálo nad jiným. Kluk z druhého družstva to neunesl a kopl do míče, který jsem držel v rukou. Zlomil mi prst na levé ruce. Byla to klukovina, ovšem škola z toho udělala aféru. Tenkrát u nás zazvonil otec kluka, který mi kopnutím zlomil prst. Zazvonil, aby se omluvil. Místo omluvy z něj vypadlo plno zlosti a nadávky, kterými počastoval mého otce. Vyčítal mu, že jeho syn je popotahován po škole kvůli hlouposti.

Velmi živě si vzpomínám, jak jsem stál za dveřmi a slyšel, jak ten muž mému otci nadává. Pak mu můj otec dal jednu facku a ve vteřině bylo ticho. Tenkrát jsem si uvědomil, že pokud něco uděláte, máte se omluvit. Nemáte svádět vinu na ostatní. Nechcete-li se omluvit, mlčte a zůstaňte doma.

Facka třetí

Když jsem byl starší, natrhal jsem si pár třešní v sadu blízko baráku. Trhal jsem s kamarádem. Když jsem šel domů, čekal za stromem starší muž se sukovicí a sdělil nám, že to na nás řekne rodičům. Doma jsem se ke všemu přiznal. Když muž druhý den přišel, řekl mu otec jen velmi stroze, aby nežaloval, že o všem ví a že pokud není chlap a neumí si poradit s malým klukem, ať mu raději neleze na oči. Potom dodal, že nechápe proč, když mě chytil, mi nedal pár facek a raději šel žalovat.

Vyvodil jsem si dvě jednoduchá pravidla. První bylo: „Pokud něco uděláš, přiznej se.“ A druhé pravidlo znělo „Vždy se postav za svoji rodinu.“

S těmito pravidly žiju celý svůj život. A je mi fajn. Děti potřebují mužský element. Potřebují jej jako vzor, potřebují jej, aby ho nenáviděli a zároveň i milovali.

Po první facce jsem otce nenáviděl, ale dnes, s odstupem času mohu říct, že je to to nejlepší, co mi mohl v životě dát. Díky jeho třem životním fackám (no pravda, ta třetí byla jen vyslovená) vím, že krást se nemá. Vím, že pokud něco poděláte, máte se omluvit. A hlavně je mi jasné, že s lidmi se má jednat na rovinu, a že rodina by pro vás měla být svatá.

Celé tohle povídání mě napadlo pro přečtení tohoto článku na letince, kde mi došlo, jak je občas dobré mít nějaký ten mužský vzor.