Dnes dopoledne jsem náhodou potkal ve městě jednu svoji bývalou lásku. Byla to moc fajn holka, dlouho jsme se neviděli, a tak jsem si zašli trošku pokecat do kavárny. Padalo samé „Co děláš?“ a „Jak se máš?“, však to určitě znáte. Když jsem šel potom domů. Tak jsem si trošku popřemýšlel o minulých vztazích. Čím to, že na některé myslíme víc a na další skoro vůbec?
Když jsem lehce zapátral v paměti a oprášil staré vzpomínky, první co se mi vybavilo byl sex. Myslel jsme na různé okamžiky a místa, kde jsem se kdy miloval a překvapilo mě, že jsou ty vzpomínky různě intenzivní. Můj chlapský mozek sice nejdřív vybíral nevšední zážitky, ale najednou jsem zjistil, že je mezi nimi i obyčejné milování, které dokáže převážit milování exotické. Udivilo mě to a pátral jsem ve vzpomínkách dál.
Vzpomněl jsme si na nejrůznější rozmary přítelkyň, na první rande, první polibek, na jejich sametovou kůži a pousmál jsem se nad zbytečnostmi, které jsem dostával k narozeninám. Jak jsem tak přemýšlel, zjistil jsem, že se mi v paměti nejčastěji opakuje jen pár jmen. Na malou chvilku mě napadlo, že to musí být ty, které jsem nejvíc miloval. Jenže na ty, které jsem miloval víc, jsem automaticky víc nemyslel. Bylo v tom něco jiného. Převaloval jsem vzpomínky v hlavě, a pak jsem je v pustil i do svého srdce… najednou mi to celé do sebe zapadlo a bylo mi to jasné.
Není to také tím že na ty které nás opravdu hodně zranili se snažíme moc a moc zapomenout a paradoxně to jsou ty které jsme nejvíc milovali . . . Aspoň máš v důchodu(nebo ještě před jak na tebe koukám) na co vzpomínat
Celkom zaujímavý pohľad, y jednej stranz pochopiteľný, ale …
z mojich skúseností, síce ich nie je ani veľa ani málo, mi stále vychádza:
Kedy mislím na babu??
-> vtedy keď mi chýba
Ale kedy si uvedomím, že mi chýba??
-> je to práve vtedy, keď ma niečím ovplyvnila,
keď mi v živote niečo dávala, čo mi teraz tak trochu chýba,
poprípade je peknou vzpomienkou na časy dávno minulé,
o ktorých viem, že sa už nevrátia
a yhrnutie Qark prekrásne vzstihol
Intenzita vzpomínek na bývalou lásku je přímo úměrná době, po kterou se z rozchodu „léčíte“.
Říká se: Zapomínat je lidské, ale někdy je to těžší než se zdá;-)
Já bych to možná doplnil jako
Intenzita vzpomínek na bývalou lásku je přímo úměrná době, kterou jste spolu prozili.
Web je nyní kompletně uzavřen. Od této chvíle není možné přidávat žádné komentáře!
Další informace naleznete zde.