Žena potřebuje víc ocenění než muž

jak to ted ctu tak me napadla takova historka: Sedel manzel doma a jedl obed a na otazku od manzelky jestli mu chutna odpovedel: "kdyby mi to nechutnalo tak bych to nezral"
Hold preci jen jsme chlapi a zensky mnohem jini…

[reagovat]

2

Ash 22. 03. 2005 00:02

Chlapi kolikrát chválit (=být chváleni) nepotřebujou hlavně proto, že pro ženy sami od sebe nic nedělaj. Takže *naprosto* nehrozí, že by něco udělali a bylo to následně přehlédnuto jakožto samozřejmost. Ale když jsou už o něco požádáni, tak to řekněme i udělají a logicky následuje pochvala.
"Miláčku, prosím přitlučeš už tu poličku v koupelně? Vážně už se bojím, že na někoho spadne. ….Děkuji, jsi báječný."
vs.
"Miláčku uvaříš nám prosím dneska oběd/zejdeš s malým k lékaři-nějak kašle/utřeš dnes prach v obýváku? ….Děkuji, jsi úžasná."
Nechám na zvážení, která z modelových situací je ze života a která je jen fantazií autora.

[reagovat]

Mno… co říct ke článku? Asi toto: Chlap nemá nutkání nikoho chválit do té doby, než to pro něj může mít očividné kladné následky, a žena zase chválí proto, že si chce popovídat, nebo že chce vidět očividné následky ještě toho času = hned.

Myslím to asi tak, jako že chlap je spokojenej do té doby, než něco od ženy potřebuje a normální ŘÍCT už nepomáhá, tak jí něco pochválí a helemese, jak to pak jde rychle.
Podobný příklad je i u domácích mazlíčků, mají nás sakra moc dobře vycvičené, když mají hlad, zakoukají se žádostivě svýma očima nebo hopsaj na zadních či co a od paničky mají okamžitě plnou misku.

[reagovat]

4

J1rik 24. 06. 2006 19:15

to si nemyslím. Jestli klukovi od malička říkají, že je báječní a holce, že je šikovná, tak v tom moc rozdílu nevidím. Za to holkám se říká jak jsou krásné a sexy a spoustu dalších věcí a co řekne holka nám? "Ty si zase hodný a milý". My taky potřebujeme slyšet, že je přitahujeme!!!

[reagovat]

K tomu obědu. Mě to příjde takový divný, když člověk pokaždé řekne že to "bylo dobrý". Já mám pocit, že jim to zevšední a pak to nebudou brát v potaz. Ono člověka nebaví pokaždé vymýšlet něco originálního. I když moje babička si tu chválu přímo vynucuje. Jdeme k ní ne oběd a ona celou dobu mluví o tom, z čeho a jak to udělala a doplňuje to dotazy jako: A je to dobrý, že? A cítíš tam tu bazalku?…
A když nemluví zrovna o tomhle, tak říká co bude dělat třeba příští neděli. Vaří celkem dobře, akorád někdy vymýšlí hovadiny, jako že udělá sladký maso atd. Problém je ten, že jí na ty otázky člověk musí odpovídat. Tak celý oběd kývu hlavou Tak i tak ale začnu ženy chválit více, protože tan článek byl velice zajímavý. Možná se je bojím chválit, protože pak si třeba můžou myslet "Jo, tak to se ti líbí. A co ty uděláš pro mě?" (v některých případech mívám pocit, že si to myslí)

[reagovat]

Tak tohle mi opravdu něco připomíná. Máma si třeba dá záležet na dobré večeři nebo vyzkouší nějaký nový recept. Táta se nažere a sám od sebe samozřejmě nepochválí žejo. Tak se ho máma zeptá, jestli mu to chutnalo. (Ta se ale naotravuje, co?!) A víte, co jí na to chlap odpoví? "No, dalo se to sníst" nebo "Sněd jsem to". Tak už se ho máma radši víckrát neptá. To mi přijde trošku smutný. No spíš hooodně smutný.

[reagovat]

7

FE 04. 01. 2007 00:27

chváliti je třeba… ale nesmí se přechváliti. Ano, partnerka pro vás uvaří – "Děkuju, bylo to dobrý" (pokud to chutnalo) a když to bude jo super dobrý, tak pochválit víc – "Něo tak výborného jsem ještě (už dlouho) nejedl" Ale zase když v každý chvále použijete superlativy, brzy chválení zevšední a ztratí svůj význam ("tohle přece říká pokaždý a já se dneska tak snažila… " )

[reagovat]