Sluníčko pálí a láká nás k vodě. A u vody, jak známo, bývá plno krásných děvčat. Pokud hledáte pár triků, jak holku sbalit, třeba na koupališti, jste na správné adrese.
Je zvláštní, jak rychle se věci mění. Ještě před několika málo lety bývalo běžné dívčí přirození zarostlé a nikdo se nad tím nepozastavoval. Vzpomínám si, že mě to množství chlupů vždy děsně štvalo, a tak jsem moc rád, že se dnešní trend přiklání k vyholování.
Nedávno jsem vedl takový zajímavý rozhovor s jednou dívenkou o feminismu. Teda po pravdě, vlastně o feminismu vůbec nebyl.
Včera jsem na zahradě uviděl tohoto zvláštního čmeláka, který byl velký, rychlý, a na rozdíl od ostatních čmeláků, černý.
Vytáhl jsem fotoaparát, rychle ho nastavil a stiskl spoušť. Čmelákovi se to moc nelíbilo, protože okamžitě zmizel a mně zůstala alespoň tahle jediná fotka čmeláčího černocha.
Nesl jsem do koupelny čistý ručník a potkal jsem se po cestě s přítelkyní. Hned jsem jí začal vysvětlovat, že když pere ručníky a vezme ten starý z koupelny, tak by tam mohla dát nový, protože se pak jdu třeba umýt a ty mokré ruce si nemám do čeho utřít.
Je to zvláštní, ale tohle dělají snad všechny ženy. Seberou ručníky na praní a nový tam nedají. Vy pak s mokrýma rukama hledáte čím byste si je osušili, a nakonec si je musíte utřít do kalhot.
Přítelkyně se usmála, zdvihla ruku a v ní držela ruličku od toaletního papíru. Podívala se na tu ruličku, pak na mě a povídala: „A vy muži zase, když na záchodě měníte toaletní papír, tak nikdy neodnesete tu prázdnou ruličku do koše a necháváte ji tam.“
No něco na tom bude, ten toaletní papír jsem před chvilkou vážně měnil já.
Že už tu máme léto, není pochyb. Nádherné slunečné počasí, holky v minisukních, plno lidí těšících se na dovolenou a fronty na cestovní pasy.
Já už mám frontu na pas úspěšně za sebou, čekání jsem si krátil povídáním s jednou spoře oděnou kamarádkou a slunečné počasí si snad už brzy vychutnám někde u moře.
Už aby to bylo!
„A buď na maminku hodný,“ říkala babička malému chlapci.
„Buď ve škole hodný,“ říkala mu často maminka.
„Na děvčata musíš být hodný,“ říkala mu ve škole paní učitelka.
„Buď na mě hodný,“ říkala mu kamarádka s kterou si hrál.
Existuje plno druhů vydírání. A všechny druhy jsou odsouzeníhodné. Vlastně už to slovo „vydírání“ v nás vyvolává spoustu negativních emocí. Díváme se na film, kde někomu unesli dceru a přejeme si, aby ti zlí vyděrači nakonec zaslouženě špatně skončili. Po skončení filmu jsme samozřejmě rádi, že „nám“ se nic takového nestalo.
Jenže to není pravda. Všichni jsme oběti citového vydírání, a setkáváme se s ním každý den.