Pokud si koupíte dnešní Rovnost pro Brno a okres Brno-Venkov, najdete na třetí straně drobnou zmínku o Qark.net, v souvislosti s Otevřeným dopisem pracovníků Muzea města Brna.
Po stažení Otevřeného dopisu z původního umístění na webu hradu Špilberk, jsem totiž nabídl pracovníkům muzea doménu třetího řádu, na kterou tento Otevřený dopis přesunuli.
Včerejším dnem skončily báječné ohňostroje v Brně. Poslední přehlídka se konala na hradě Špilberku (to je ta osvětlená budova dole) a bylá vážně skvostná.
Nádherné barvy, v klidném tempu, lahodně osvěcovaly Špilberk a dávaly páteční noci skvělou atmosféru. Moc mě těší, že jsem byl tomu všemu přítomen, a že jsem měl možnost fotit na střeše jednoho domu, přímo pod Špilberkem.
Pro všechny tu mám pár fotek z posledního excelentního ohňostroje v Brně, nazvaného Rapsodie v modrém, který udělal důstojnou tečku za předchozími prezentacemi.
Mám za to, že žárlivost je normální lidská vlastnost a není na ní nic špatného, pokud není přehnaná. Špatné však je bezdůvodně žárlit stále, na každého, a svým žárlením partnera obtěžovat a omezovat.
Mám tu pro vás fotografie z předposledního ohňostroje v Brně, foceného na přehradě. Osobně tento ohňostroj považuji za velmi vydařený.
Jemný začátek, lehce gradoval až v excelentní konec, při kterém kolemstojící lidé nadšeně tleskali a hvízdali na prsty. Věřím, že tento skvostný a pompézní závěr polahodil nejednomu pozorujícímu oku.
V pátek se vám pokusím nabídnout fotografie ze závěrečného ohňostroje Ignis Brunensis v tomto roce. Snad mi bude přát počasí a štěstí.
Všechny fotografie jsou foceny při ISO100, na 1,6 sekundy, s clonovým číslem 8.
Brno každoročně pořádá velkolepé ohňostroje pod názvem Ignis Brunensis. Většina z nich se koná na Brněnské přehradě, závěrečný pak tradičně na hradě Špilberku.
Já osobně mám focení těchto ohňostojů spojeno s deštěm, který mi rok co rok krade plno nádherných záběrů. Předloni byla na závěrečném ohnňostroji naprostá průtrž mračen, loni alespoň lehce poprchávalo a dneska se počasí taky činilo. Přesto jsem rád, že se mi tentokrát podařilo získat pár slušných úlovků. Musím uznat, že to byla skvělá podívaná, i přes nepříznivé počasí.
Přijel jsem z obchodu a začal vybalovat, co jsem nakoupil. Samozřejmě, jak jinak, první vytahuji pivo a hrnu se s ním k mrazáku. Zbytek tašky mě už tak nezajímá, to počká.
Přítelkyně mě při tom sleduje a má ve tváři stejný výraz, jako když se lidi dívají na zvířata v ZOO. Spiklenecky na ni mrkám, přitom otevírám mrazák a …
Někdy si tak přemýšlím, co všechno nás vede k tomu, abychom si ubližovali. Jako třeba dneska. Stojím ve frontě v hypermarketu u pokladny a přede mnou je matka s dcerou, na které by si mohli medici zopakovat všechny kosti v těle. Prostě živá kostra. Propadlé oči bez jiskry, prsa jako dvě uschlé rozinky na roštu. Zadek žádný, zlomená párátka místo rukou a nohou. Otřesný pohled na takového člověka mi na chvilku připomněl záběry z koncentračních táborů. Přesto jsem si uměl představit, že ta holka bývávala pěkná. Tvář té dívky kdysi určitě dokázala zvát k pohlazení i políbení, než ji její vlastní vůle přeměnila v lebku potaženou kůží.
Jeden můj kamarád s oblibou říkává, že chlap má smrdět i z fotky. Jenže já dnes byl nakupovat a v hypemarketu u sýrů chvilku poslouchal dvě slečny, které na tohle téma vedly řeč. Já vím, poslouchat cizí lidi se nemá, takže jestli vám to vadí, dál už raději nečtěte.