Rok se s rokem sešel a v Brně se zase pořádají velkolepé ohňostroje pod názvem Ignis Brunensis 2006. A vzhledem k tomu, že každý rok alespoň na jednom z ohňostrojů prší, nekonala se ani letos žádná výjimka a včerejší podívaná se nesla ve znamení deště. Každopádně, ohnivá exhibice stála, i přes drobnou nepřízeň počasí, za to.
Pro upřesnění ještě dodávám, že ohňostroj byl ve švédské režii a jmenoval se Ohnivé polibky.
Být ve společnosti osamělým jedincem a nebo její součástí je poměrně markantní rozdíl. Samotný člověk musí vynakládat mnohem více sil na řešení každé situace. Ne nadarmo se říká: Víc hlav, víc ví.
Já kus života dělal stejnou chybu při začlenění do společnosti, jako většina kluků. Našel jsem si jednoho kamaráda a tím pádem jsme se už oba necítili úplně sami. Jenže to je málo, často si totiž najdete kamaráda, který má s vámi něco společného, ale tak zase nestačíte na řešení situací, které nepokrývají váš společný rámec znalostí. Navíc se s kamarádem izolujete od ostatních, protože se domníváte, že si vystačíte. Sice se vám povede o něco lépe, ale společnost, kde každý kope jen za sebe (případně nahrává jen kamarádovi a on to vrací zpět) je opravdu slabá. K dosažení nejlepších výsledků je potřeba pracovat jako tým s více lidmi a snažit se vytvořit dobrý kolektiv.
Dlouho jsem přemýšlel, co k této fotce napsat za text, aby u ní nebylo jen prázdné místo. Bohužel mě nic skvělého nenapadlo, ale věřím, že mi to dneska výjimečně prominete a místo nějakého dalšího textu o balení překousnete i lesní fotografii zelenajících se kamenů.
Existuje jedna skvělá taktika jak si začít povídat s dívkou, aniž byste ji předtím jakkoliv přímo oslovovali. Tato metoda má hlavně tu výhodu, že nebudete od začátku považováni za baliče, ale jen za komunikujícího člověka a dostane se vám většího prostoru, abyste se projevili. Dívka nebude mít důvod se s vámi nebavit. Většinou se do rozhovoru zapojí dokonce i sama, aniž byste ji předtím nějak přímo vyzvali, a celý váš vstup na scénu bude proveden méně „násilnou“ formou. Ovšem úplně nejlepší na tom je, že dívka nebude mít šanci reagovat na vaše oslovení otázkou „Proč?“, a nebo říct jednoduše „Ne!“, a tím vás rozhodit.
Stalo se vám někdy, že jste se vraceli domů z „rande“ a věděli jste, že to mezi vámi už nikam dál nepovede? Na první pohled se sice zdálo, že slečna zájem měla, ale když jste seděli v kavárně a popíjeli kafe, měli jste pocit, že konverzace byla taková „suchá“.
V předchozím článku o přehnané fixaci jsem zdůraznil, že je většinou zapříčiněna špatným sebevědomím a nízkou sebedůvěrou. Článek jsem se rozhodl rozdělit do dvou částí – v první se budu snažit nastínit, jak sebevědomí a sebedůvěra ovlivňuje všechny aspekty života a ve druhé (kterou zatím připravuji), jak si sebevědomí a sebedůvěru zlepšit.
Rady, které budu uvádět, nemají účinek pouze na zvýšení úspěšnosti ve svádění, ale také na mnoho dalších oblastí v životě.
Na vzhledu sice holkám záleží, ale trochu jinak, než si my muži myslíme. Ano, líbí se jim krásní, vysportovaní chlapi s hezkým zadkem, ale chodit by s nimi třeba ani nechtěly. Aspoň ty rozumné, které chceme my. Ti preferují osobnost, charisma, sebevědomí, inteligenci, upravenost, vůni… A krása (podle našich chlapských měřítek) je někdy na škodu.
Ženy nemají tendence hledat chlapa, se kterým by se mohly ukazovat a chlubit se jím. Hledají někoho, na koho by se mohly spolehnout, někoho, kdo není „děvkař“. Přitažliví chlapi většinou svého vzhledu umí využít, a využívají, takže tu nálepku plejboje mají automaticky za to, jak vypadají. A to spoustu holek odradí. Sice se podívají rády, ale to je asi tak všechno. Doma by takového chlapa mít nechtěly.
Vždycky mě zajímalo, jestli má nějaký smysl oslovovat holky, které kolem vás jen procházejí a jestli je možné je nějak v té krátké chvíli zaujmout natolik, že by neodmítly i okamžité pozvání na rande. Rozhodl jsem se to proto během uplynulých čtrnáct dní testovat, abych zjistil, jaké jsou šance. A protože krásné počasí vytáhlo do ulic plno pěkných děvčat, dalo se testovat skoro na každém kroku.