Vánoční dárky tradičně rozlišuji na ty, které kupovat musím, a na ty, které kupuji s radostí pro radost druhým.
Víte, co udělá sebevědomý člověk, když přijde do kavárny, restaurace, obchodu atd.? Nahlas a zřetelně pozdraví! Oproti tomu lidé s nízkým sebevědomím buď nepozdraví vůbec, nebo jen pípnou jak nachlazené kuře.
Určitě si ze školních škamen vzpomínáte na I. P. Pavlova, který v době žrádla rozsvěcel červené světlo psům a následně tím dokázal podmíněnost chování jedince na vnějším podnětu tak, že psům rozsvítil červené světlo i mimo krmení a psi na něj reagovali slintáním.
Já si na podobný případ vzpomínám ještě z doby, kdy jsem jako kluk byl na táboře, kde se podávání hlavního jídla oznamovalo gongem. Na konci tábora jsme si s tím gongem hráli v chatce a po chvíli jsme všichni dostali příšerný hlad.
Jenže ono nemusí jít pouze o jídlo. Stejný způsob programování podmíněných reakcí se vztahuje na jakékoliv podněty, jejichž následná aktivace v nás vyvolává pocity, které nám s tímto podnětem byly vštěpeny.
Myslíte, že je možné přijít za cizí holkou a zeptat se jí, jestli si s vámi nechce zašukat? Co vám na to odpoví? Jak bude reagovat? Kolik facek na vaši tvář asi po této otázce padne? A existuje vůbec reálná šance, že by na to nějaká holka přistoupila?
Jediná možnost, jak to zjistit, je otestovat si to v terénu.
V pátek ráno jsem stál na zastávce autobusu a krátil si dlouhý čas pozorováním lidí okolo sebe. Po chvíli jsem si všiml starší paní, která bezradně pobíhala kolem, jakoby něco hledala. A protože to evidentně nebyla schopna sama nalézt, namířila si to přímo k zastávce, aby tam někoho požádala o radu.
Možná jste se někdy sami sebe ptali, jak je možné že ten a ten člověk má takový úspěch u žen či u lidí obecně. Jak je možné, že se stává ve společnosti tak rychle oblíbený a budí velké sympatie. Co za tím vězí?
O takových lidech se říkává, že mají veliké charisma – osobní kouzlo. Jenže o žádnou magii tu vůbec nejde. Nejedná se totiž o nic víc, než o správné vysílání pozitivních signálů pomocí řeči těla (v kombinaci s určitým stupněm uvolnění). A to se může naučit naprosto každý.
Všichni máme o sobě určité pozitivní smýšlení. Nejčastěji se však považujeme za slušného a inteligentního člověka, kterému lze důvěřovat.
Nezáleží ani tak na tom, jestli jsme takoví doopravdy, ale jde nám hlavně o to, aby si tohle o nás mysleli ostatní a my tak působili navenek. Těmto svým ideálům následně přizpůsobujeme své jednání. Pokud nás někdo v tomto duchu pochválí, budeme se radostí dmout až k prasknutí. Když někdo tyto naše hodnoty napadne, začneme za ně bojovat. Jakmile však dojde ke zpochybnění v pozitivním smyslu, budeme mít tendenci ukázat, že nás druhý člověk špatně odhadl a svoje chování v tomto směru upravíme. Stejně tak při nakreslení pomyslného kruhu s názvem některé naší hodnoty, budeme mít snahu se do toho kruhu postavit, aby bylo jasné, kam patříme. Pokud už v kruhu stojíme, je velmi obtížné z něj vystoupit, protože bychom museli zradit sami sebe a svoje přesvědčení. Takovéto chování pochopitelně otevírá prostor k manipulaci.
V poslední době jsem byl svědkem několika momentů, kdy se schylovalo ke rvačce a uvědomil jsem si, jak rozdílný je názor na celou věc z pozice ženy a muže. Díky odlišnému chápání situace totiž dochází k několika závažným problémům, které dokážou nepříjemně nabourat vztah. Rozhodl jsem se proto celou záležitost objasnit a nabídnout pohled z obou stran.
Asi nejvíce bych však tento článek doporučil ženám, které dělají v napjatých okamžicích tohoto druhu osudové chyby. Pomůže jim totiž pochopit mužské jednání a uvědomí si nesmyslnost svého možného počínání v dané vyhrocené situaci.